Ukládání uhlíku v půdě je v dnešní době velkým tématem, protože by mohlo pomoci při zmírnění probíhající změny klimatu. Uhlík však může být v půdě vázán v různých frakcích lišících se svou dostupností, a to jako volný uhlík, uhlík vázaný v půdních agregátech nebo uhlík vázaný na minerálních částicích. Aktuálně jsou pro zvýšení obsahu uhlíku především v zemědělských půdách testovány přídavky různých půdních aditiv, které mají usnadnit stabilizaci uhlíku v půdě. Během laboratorního mikrokosmového pokusu jsme proto testovali přídavek biouhlu (zuhelnatělé rostlinné biomasy), exopolysacharidů (mimobunečných produktů půdních mikroorganismů) a hydrolyzátu (hydrolyzovaných zbytků z živočišné produkce) do zemědělské půdy. Po ukončení 6-ti měsíční inkubace je nyní potřeba zjistit, které z aditiv působilo nejpříznivěji na ukládání a stabilizaci uhlíku v půdě a tedy je nejvhodnějším pomocníkem v boji s klimatickou změnou.
Porovnat vliv biouhlu, exopolysacharidů a hydrolyzátu na množství uhlíku uloženého a stabilizovaného v půdních frakcích.
Provedení frakcionace půdního uhlíku, tedy rozdělení půdního uhlíku na snadno (volný uhlík) a hůře dostupné (uhlík vázaný v půdních agregátech a na minerálních částicích) frakce pomocí hustotní separace a sonifikace. Stanovení obsahu celkového organického uhlíku ve frakcích na analyzátoru celkové organického uhlíku (TOC-LCPH/CPN (Shimadzu)).