Datum semináře: 
02.11.2017
Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v.v.i.
host
Abstrakt: 

Recentní pedogenetické studie např. D. Johnsona a J. D. Phillipse odhalily, že postglaciální vývoj půd se jen někdy jeví jako lineární. Častější je pravděpodobně nelineární evoluce půd, navíc s výrazným podílem nepredikovatelného módu chování půd, který souvisí s projevem vnitřního deterministického chaosu. Změny evoluční trajektorie pedogeneze mohou být natolik významné, že se půda začne vyvíjet i pozpátku (retrográdně) a výjimkou nejsou ani změny v pedogenetickém procesu, tedy polygeneze. Holocénní polygeneze byla opakovaně prokázána v nížinách i na horní hranici lesa jako důsledek záměny lesní a travinné vegetace (např. práce L. Smolíkové), obvykle v souvislosti s intervencí člověka. V naší studii jsme se zaměřili na nelinearitu a polygenezi půd temperátních pralesů, která souvisí s jejich přirozenou dynamikou a disturbančním režimem, nikoli s intervencí člověka. Hypoteticky jsme předpokládali, že jednotlivé stromy, potažmo dřeviny, mají schopnost měnit trajektorii evoluce půd, a že jejich působením vzniká komplexní prostorový vzor půd v přirozených lesích. Současně jsme se zabývali zpětnou interakcí, a sice vlivem půd na formování nové generace přirozeného lesa.  Data z několika lokalit přirozených temperátních lesů střední Evropy a USA ukazují na překvapivě komplexní systém stromy-půda s řadou významných zpětných vazeb. 

Jazyk příspěvku: 
česky/slovensky