Datum semináře: 
24.03.2016
host
Abstrakt: 

Návrat megaherbivorů: největší výzva péče o krajinu 21. století

Miloslav Jirků

Biologické centrum AV ČR, v.v.i., České Budějovice

 

Evropa se dlouhodobě potýká s bezprecedentním poklesem biodiverzity. Důvodem je způsob využívání, potažmo péče o krajinu - někde došlo k extrémní intenzifikaci lidské činnosti, jinde naopak k jejímu útlumu či ukončení. Od začátku pleistocénu před 2,6 miliony let byla krajina ovlivňována, a částečně formována činností velkých býložravců, jejichž velké populace v dobách ledových i meziledových spolu s živly zajišťovaly časoprostorově velmi různorodý disturbanční režim. Z hlediska vlivu na přírodu byli zcela zásadní zejména velcí spásači specializovaní na bylinnou vegetaci. V holocénu, současné době meziledové, byly v Evropě klíčové tři druhy: pratur, zubr evropský a divoký kůň, v některých oblastech byl přítomen i divoký osel. Člověk postupně všechny velké spásače vyhubil, resp. nahradil domácím dobytkem, který na několik tisíciletí převzal roli vyhubených příbuzných. V druhé polovině 20. století však z přírody vlivem industrializace zemědělství a lesnictví vymizela i domácí zvířata. Došlo tím k drastické přeměně společenstev velkých herbivorů. Zanikla přirozeně strukturovaná společenstva, jimž dosud dominovali spásači, a vznikla zcela umělá společenstva nevyhraněných oportunistů, která nemají historickou analogii a zahnují biogeograficky nepůvodní taxony. Vzhledem k 2,6 milionů let dlouhé historii vývoje evropské přírody v přítomnosti velkých spásačů představuje posledních několik desetiletí bez nich zcela nepřirozený a bezprecedentní stav. Výsledkem je velkoplošná degradace nelesních i některých lesních stanovišť, kterou doprovází dobře zdokumentovaný pokles biodiverzity. V současnosti se institucionální ochrana přírody pokouší kompenzovat absenci činnosti živlů a velkých spásačů enormě nákladnými a neefektivními, protože z definice dočasnými, technickými zásahy jako je kosení a nárazové přepásání domácími zvířaty. Čím více se o činnosti velkých spásačů dozvídáme, tím je zřetelnější, že jejich činnost nelze konvenčním technickým managementem ani napodobit, natož simulovat, nemluvě o jeho nákladnosti. Od 80. let 20. století se v západní Evropě experimentuje s velkými býložravci, konkrétně koňovitými a velkými tury, jakožto prostředky dlouhodobé, racionální a přírodě blízké péče o krajinu. Od ledna 2015 je v bývalém vojenském výcvikovém prostoru EVL Milovice-Mladá realizován první český projekt údržby krajiny pomocí velkých spásačů v polodivokém režimu. Nad očekávání pozitivní výsledky se dostavily již první rok, což dává naději, že se koncept péče o krajinu pomocí celoroční a extenzivní, tzv. přirozená pastva jako standardní součást ochrany přírody prosadí i v České republice. Prezentace shrnuje východiska konceptu, výběr vhodných druhů a plemen, dosavadní zkušenosti a vizi do budoucna.